Služby

První sezení s dítětem nejčastěji probíhá společně s rodiči nebo osobami, které dítě vychovávají. Jeho cílem je seznámit se s rodinnou situací a dát dítěti prostor poznat mě i to, jak pracuji. Vše probíhá hravě, s ohledem na věk, potřeby a osobnost dítěte. Během prvního sezení obvykle domlouváme, na co se v dalších sezeních s dítětem zaměříme, jakým způsobem budeme sdílet informace s rodiči a další praktické záležitosti. V případě, že se nepodaří domluvit spolupráci na poprvé, je možné setkat se opakovaně a rámec spolupráce doladit. Někdy je obtížné jasně pojmenovat očekávání a potřeby hned na prvním sezení.

Spolupráce s dospívajícími nad 16 let věku může probíhat i bez úvodního sezení s rodiči.

Zcela klíčové pro úspěch spolupráce je vybudování vztahu založeného na důvěře a bezpečí.

Důležitá je přitom dohoda o mlčenlivosti, kdy se již na prvním sezení s dítětem a jeho rodiči domlouváme na tom, jak si budeme vzájemně předávat informace. Obvyklá praxe je taková, že na prvním místě je zájem dítěte a vše, o čem s dítětem během sezení mluvíme, zůstává mezi námi, a směrem k rodičům jdou pouze ty informace, které chce dítě samo sdílet.

V některých životních situacích dítěte je důležitým benefitem spolupráce už jen vytvoření bezpečného, neutrálního prostředí, v němž může dítě svobodně mluvit o svých radostech i trápeních.

Je nutné počítat s tím, že budování bezpečného vztahu mezi dítětem a psychoterapeutem chvíli trvá a vyžaduje trpělivost stran všech zúčastněných.

Druhé a další sezení již probíhají dle domluvy, obvykle formou her, které slouží k navázání důvěrného a bezpečného vztahu a podporují sdílení, nácvik dovedností či zvládání emocí. V závislosti na tom, co má dítě rádo a co je baví, využíváme také širokou škálu výtvarných, dramatických, pohybových či hudebních aktivit.

Důležité je, že úspěch psychoterapie u dětí se odvíjí nejen od toho, co se odehrává na sezeních, ale také mimo ně. Proto může být vedlejším produktem naší spolupráce doporučení podpory celé rodině nebo rodičům.

Mimo pravidelná sezení s dítětem se také zhruba vždy po dvou až třech měsících spolupráce potkáváme i s jeho rodiči k průběžnému zhodnocení spolupráce. Rodiče se mohou v mezidobí ozývat s nejnutnějšími informacemi, nejlépe e-mailem, bez vědomí dítěte jim ovšem nemohu sdělovat nic, na čem se s ním předtím nedohodnu.

Odpovědnost za domlouvání termínů, omlouvání dítěte, zajišťování doprovodu apod. je na rodičích.

Ukončení spolupráce je společnou dohodou mezi mnou, dítětem a rodiči a má obvykle podobu „oslavy“ úspěchů či pokroků, kterých dítě v průběhu spolupráce dosáhlo.

Psychoterapeutická podpora pro dospívající se může od spolupráce s menšími dětmi lišit – kupříkladu v tom, že mě mohou dospívající nad 16 let věku oslovit i bez vědomí rodičů.

Podoba spolupráce se následně odvíjí od věku a potřeb dospívajícího. I v případě dospívajících se může v průběhu spolupráce ukázat jako užitečné přizvat rodiče a uspořádat společné sezení. O jakémkoli sdílení informací ze sezení s rodiči nebo osobami odpovědnými za výchovu se s dospívajícím v zájmu bezpečí a důvěry  vždy domlouváme.

Oznamovací povinnost nad rámec mlčenlivosti se vztahuje pouze na situace, které se v průběhu sezení dozvím a které zasahují do ustanovení trestního řádu.

Vychováváte-li dítě, které je dle zákona o sociálně právní ochraně dětí vnímáno jako ohrožené, a za normálních okolností si nemůžete soukromou psychoterapii dovolit, ač ji vaše dítě nezbytně potřebuje, můžeme se domluvit na snížení ceny. Totéž platí i v případě, že psychoterapeutickou podporu potřebujete vy sami.

Opět platí, že jsem vázána mlčenlivostí a  informace, které během sezení zazní, jsem povinna oznamovat orgánu sociálně právní ochrany dětí jen na vyžádání (v rozsahu daném zákonem o sociálně právní ochraně dětí).